Syn.: Cineraria sibirica (L.) L., Hoppea sibirica (L.) Rchb., Othonna sibirica L., Senecillis sibirica (L.) Simonk., Senecio ligularia Hook. f., Senecio sibiricus (L.) Druce
Česká jména: popelník střelolistný (Presl 1819), popelivka sibiřská (Kubát 2002)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Eurasijský druh s rozsáhlým areálem: víceméně souvisle se vyskytuje od Ukrajiny, východního Polska, pobaltských republik, poloostrova Kola až po Japonsko. Dále na západ se nacházejí izolované reliktní lokality v Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku, na Slovensku, v Čechách a ve střední a jihozápadní Francii a jsou pozůstatkem raně postglaciální tundrové vegetace. V Maďarsku popelivka rostla při rumunské hranici u obce Bátorliget, ale její výskyt je dnes již minulostí.
V Čechách byla popelivka poprvé nalezena v roce 1814 na Českolipsku, kde se dodnes vyskytuje mezi Starými Splavy a Jestřebím, později nedaleko odtud mezi Bělou pod Bezdězem a Bakovem nad Jizerou. Teprve v roce 1984 byla zjištěna i v Hornovltavské kotlině; původnost této lokality je některými badateli zpochybňována. Na několika dalších místech byla vysazena, např. v Březině u Rokycan, v Americké zahradě u Chudenic; dodnes přežívají vysazené rostliny u Kladské ve Slavkovském lese. Na Moravě neroste, dříve publikovaný výskyt v Jeseníkách vznikl nomenklatorickou záměnou a vztahuje se k druhu Crepis sibirica.
Na Slovensku se nacházejí dosti rozsáhlé populace při horním toku Hnilce a jeho přítoků v oblasti mezi Nízkými Tatrami, Slovenským rájem a Muráňskou planinou, přesahuje až do povodí Čierného Váhu, kde byla nedávno zjištěna u obce Liptovská Teplička; izolovaně roste i na východním úpatí Braniska u obce Lipovce. Výskyt na Belianských lúkách je druhotný.
Ekologie: Roste na slatinných až rašelinných loukách a v mokřadních olšinách na trvale mokrých půdách; nesnáší kosení, ale v zastínění zřídka kvete.
Popis: Vytrvalá bylina s hlízovitým oddenkem; lodyhy jsou přímé, (40–)70–160(–210) cm vysoké, lysé nebo krátce řídce chlupaté. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté; řapík je až 80 cm dlouhý, rýhovaný a nahoře žlábkovitý; čepel je široce trojúhelníkovitá, až 30 cm dlouhá a 25 cm široká, na líci lysá, na rubu krátce chlupatá, na bázi srdčitá, na okraji mělce zubatá, řidčeji až téměř celokrajná; horní listy se rychle zmenšují, jsou redukované na výraznou pochvu a drobnou, často až kopinatou čepel. Květenství je redukovaná lata připomínající hrozen, tvořená i více než 50 úbory; na bázi úboru 2–3 listeny zákrovečku; zákrov zvonkovitý, tvořený obvykle 5 úzce kopinatými, 1,2–1,5 cm dlouhými, zelenými listeny na vrcholu s hnědou špičkou; jazykovitých květů obvykle 8, samičích, jejich ligula 1,5–1,6 cm dlouhá a 0,4–0,5 cm široká, žlutá, květy terče trubkovité, oboupohlavné, v počtu kolem 25, jejich koruna je žlutá, s 5 trojúhelníkovitými zuby. Nažky jsou válcovité, 4–6 mm dlouhé, jemně podélně rýhované, lysé; chmýr je jednořadý, pérovitý, o něco delší než nažka.
Využití: Velmi ozdobná statná rostlina, občas se pěstuje jako výrazná solitéra.
Ohrožení a ochrana: Jako vzácný a reliktní druh je chráněn legislativou Evropské unie (Směrnice 92/43) a jmenuje jej i Bernská úmluva. V českém Červeném seznamu je veden v kategorii C1b (kriticky ohrožený, vzácný a ustupující) a chráněn vyhláškou jako druh kriticky ohrožený (§1), na Slovensku je v Červeném seznamu hodnocen jako zranitelný (VU). Zákonem chráněný je rovněž ve Francii, Polsku, Chorvatsku, Rumunsku a Maďarsku (kde ovšem již dnes neroste).
Poznámka: Ačkoli popelivka sibiřská je velmi nápadná rostlina, překvapující je zjištění, že řada lokalit – nejen u nás, ale i v zahraničí – byla nalezena teprve nedávno. Příčin může být několik: je to poměrně krátká doba květu, časté přežívání ve sterilním stavu, pokud podmínky na stanovišti nejsou optimální, ale s tím je spojena i preference stanovišť ne vždy snadno přístupných. V případě více nedávno nalezených lokalit se různě spekulovalo o tom, že jde o výsadby. O výsadbě se nepochybuje v blízkosti obydlených míst (u nás např. na Kladské), ale v jiných případech jde až o úsměvné myšlenkové konstrukce.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 2. 8. 2014, 6. 8. 2017, 24. 7. 2018 a 1. 8. 2021 (Česko, Čechy, Otice, u rybníka Olšina).